Dům pro rodiče, aby uvolnili místo nové generaci.

Nový domov se měl nacházet na stejném pozemku jako stávající budova v jeho těsné blízkosti, přesto oddělený, aby si obě generace navzájem nešly na nervy. Přestože dům vzniknul poměrně nedávno, byl to klasický vesnický dům s jasným obdélníkovým půdorysem a sedlovou střechou, štít pobitý prkny, které časem krásně zestárly, tradiční vápenná omítka a masivní kamenný sokl. Vzali jsme tedy charakteristické rysy budovy a našli jí správné místo na pozemku, aby nestínil původnímu domu, aby měl výhledy na správné strany, aby vytvořil soukromí svým obyvatelům, aby byl ale stále v blízkosti, aby babička mohla nosit čerstvé buchty vnoučatům.

Následovalo několik variant uspořádání, které reagovalo na chrápajícího dědu nebo výhledy na vzrostlé stromy.

Při samotné realizaci pak proběhlo několik rozhodnutí, které dům udělalo výjimečným, výjimečným ne pro mě jako autora, ale pro klienta. Rozhodnutí vznikly v dialogu a klient je vzal za své a domu si váží o to víc. Použili jsme klasickou konstrukční metodu krovu, odhalili jsme trámy a podbití, které bylo potřeba ručně zbrousit. Tím dostaly neopakovatelnou patinu, která se stala výrazným interiérovým prvkem. Velká okna a plechová střecha pak dává celku moderní podobu. “Vejminek” byl jednoduše odpovědí na konkrétní místo a konkrétního klienta.